"Chceš-li míti synka vola, hleď, ať jemu smrdí škola." (Jindřich Šimon Baar: Paní komisarka)

Ve dnech 28. 2. až 7. 3. se skupina studentů třídy 7.8 se svým učitelem anglického jazyka Mgr. Jiřím Linartem vydala na poznávací pobyt ve španělské Kantábrii.

Naše cesta odstartovala 28. 2. na nádraží v Domažlicích, odkud jsme se vydali posledním večerním rychlíkem na letiště do Mnichova. Z různých důvodů a po předchozí domluvě s učitelem se někteří studenti přidali k výpravě až během noci na mnichovském letišti. Hned od začátku bylo na všech vidět, jak se těší, až poznají nové kamarády a zažijí si zvyky a tradice jiné kultury. Všichni jsme byli zdraví, jen Aničku provázelo slabší nachlazení a Štěpána sužovaly trávicí potíže. Na letišti jsme byli nuceni nějakým způsobem strávit noc, každý ji prožil po svém. Hodně lidí zmohla únava a vyspali se na letištních lavičkách, někteří tu noc nespali vůbec a dlouhou chvíli si krátili procházkami po letišti, vždycky však minimálně ve dvojici, protože jedno z pravidel, která jsme podepisovali, bylo, že všude se bude chodit minimálně po dvojicích. Nad ránem, když se už začalo rozednívat a spící studenti se začali probouzet, jsme se vrhli na odbavení našich zavazadel, pomalu se přesunuli ke gatu a po chvíli jsme začali nastupovat do letadla. Někteří z nás zažili svůj první let v životě a byli z tohoto zážitku naprosto unešení, jiní v letadle dospávali tu nepříliš pohodlnou noc. Do Bilbaa jsme dorazili okolo jedenácté hodiny dopolední a první, čím nás Španělsko, přivítalo, byl déšť. Všichni jsme si tuhle zemi představovali jako horké letovisko s nejlepšími plážemi, proto to byl pro nás docela šok. Na letišti na nás čekali tři španělští učitelé, kteří nás dovezli do naší cílové destinace, jíž bylo město Torrelavega. Ve městě nás zavezli do školy na společný oběd. Ještě před obědem jsme se seznámili s belgickými studenty a už od prvního setkání s nimi bylo jasné, že na tenhle týden s nimi prožitý jen tak nezapomeneme. Po společné konverzaci jsme se odebrali na již zmíněný oběd do místní školní jídelny, Španělé nás přivítali jejich pivem a tradičním pokrmem, který však ne každému zachutnal. Jednalo se o zeleninovou směs s fazolemi, masem a kousky klobásy. Po obědě stráveném společně s našimi novými kamarády jsme se přesunuli do prostorů, kde budeme ubytovaní společně s Belgičany po celý týden. První dojmy z našeho ubytování byly vskutku smíšené. Jeden si stěžoval na zimu, druhý si stěžoval na kvalitu postelí, ale největší problém měli kluci, když zjistili, že ani na jednom záchodě v budově není umístěné prkénko. Večer jsme pak hráli různé hry s belgickými studenty ke stmelení kolektivu a vzájemnému sebepoznávání. V neděli ráno, nějakým nedopatřením nejel autobus z našeho hostelu do Torrelavegy, kam jsme tedy museli dojít pěšky, odtud jsme jeli dalším autobusem do Santanderu. Když jsme tam dojeli, nikdo nevěděl, co nás přesně čeká. První, co se nám tam přihodilo, bylo, že jsme museli jít velkou vzdálenost a vlastně nikdo nevěděl, kam přesně jdeme až na španělské učitele, kteří nás vedli. Po necelé hodině chůze jsme dorazili k akváriu, kde jsme pozorovali bohatý podmořský život na vlastní oči. V akváriu jsme si také celí vyhladovělí dali oběd, který nyní sklidil mnohem větší úspěch mezi studenty než jídlo, které bylo den předtím. Měli jsme opečené maso, hranolky a naprosto delikátní omáčku z plísňového sýra. Po obědě byla chvilka odpočinku a šli jsme se podívat na pobřeží, všichni se prošli po pláži, kde Pájovu botu nedopatřením zalila voda z moře. Po cestě zpátky na autobus nás chytla průtrž mračen a každý dorazil na autobusové nádraží vyhladovělý a promočený až na kost. Do Torrelavegy jsme přijeli a měli jsme zhruba 15 minut ještě na drobné nákupy, komu třeba chybí pití nebo nějaké jídlo na večer. Všichni se rozprchli a nás kluky napadlo po cestě okolo pizzerie opsat si číslo na rozvážku a nechat si jídlo přivézt pěkně do sucha a do teplíčka. Tento nápad se ihned ujal a na hostelu jsme číslo a papírek s objednávkou předali belgické učitelce, která uměla španělsky a objednala všechny pizzy, které jsme si společně s Belgičany vybrali. Po půlhodině museli přijet rovnou tři skútry naložené pizzou pro celý hostel. Večer jsme pak opět strávili společenskými hrami s Belgičany. Na druhý den ráno už jel autobus normálně, tak jsme se s ním dostali do školy, i když ani toto se neobešlo bez komplikací, Aničku ten den nachlazení naprosto zmohlo a probudila se s teplotou. Autobus se platil čipovou kartou, na které byly nabité naše peníze, a naneštěstí měla kartu u sebe právě Anička, takže jsme museli jet na kartu Belgičanů, kterým jsme to pak samozřejmě oplatili. Ve škole na nás čekal ředitel, který nás provedl po škole, která je určena dětem mentálně postiženým nebo s nějakým omezením. V různých učebnách jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak se s takovými lidmi pracuje a jaké pomůcky se k tomu používají. Jako další následoval oběd ve škole, který pro nás stejně jako pro své studenty připravovali denně z čerstvých potravin. Po obědě jsme se poprvé setkali se španělskými studenty, se kterými bylo občas velmi vtipné se nějakým způsobem domluvit, když ani jeden z nich neuměl ani slovo anglicky. Byli to naši vrstevníci avšak s nějakým menším postižením, které byste na nich však na první pohled ani náhodou nepoznali. Odpoledne jsme se společně s nimi vydali podívat se na místní hru nazývanou bowling. Do bowlingu, jak ho my známe, to však mělo hodně daleko, jednalo se o devět dřevěných tyček, které má hráč za úkol shodit těžkou dřevěnou koulí, avšak ne kutálením ale hodem vzduchem. Po této zábavné hře, kterou jsme si mohli všichni vyzkoušet, jsme se rozloučili se Španěly a s Belgičany jsme odjeli zpátky na hostel, kde jsme si užili další společně prožitý večer plný smíchu a dobré nálady. Další den jsme se dopoledne vydali do pravděpodobně nejkrásnějšího města v severním Španělsku, a to do Comilles, kde jsme absolvovali prohlídku zdejšího zámku. Po prohlídce jsme dostali chvíli volno, abychom mohli ochutnat španělskou specialitu churros s horkou čokoládou. Jde o sladké osmažené těstíčko, které se namáčí do horké čokolády. Po této pochoutce jsme se odebrali do tělocvičny společně se Španěly, kteří pro nás přichystali oběd ve formě bagety se sýrem a kuřecími nugetkami. Po tomto obědě jeden španělský hoch vytáhl fotbalový míč a rázem byla jazyková bariéra pryč, je vidět, že sport naprosto dokonale spojuje lidi. Po zápase jsme se všichni vydali do dalšího malebného městečka Santilla, kde jsme si prohlédli místní významný klášter a posléze se vydali do proslulé jeskyně Altamira, která je známá zejména svými malbami pravěkých lovců na stropě. Po tomto vyčerpávajícím dni se už všichni těšili, až dorazíme na hostel a budeme moci relaxovat. Další den pro nás byly připravené workshopy ve škole, na které jsme se den předtím zapisovali. Měli jsme na výběr mezi vařením, zahradními pracemi, tradičními tanci a sporty, programováním a psaním novin. Každý se přiučil něčemu novému v oboru, který ho zaujal a zapsal se na něj. Španělští učitelé nám vysvětlili, že například vaření se na jejich škole učí, aby lidé, kteří z této školy vyjdou, byli schopni si sami uvařit různá základní jídla  a nebyli na nikom závislí. Po těchto seminářích jsme společně odešli na oběd. Po něm pro nás měli Španělé připravené společenské odpoledne plné hudby, tance a her jako například nesení balónku pouze za použití čel dvou účastníků nebo pózování pro fotografy v různých komických převlecích. Bylo to velmi zábavné a všichni jsme si to společně moc a moc užili. Po tomto odpoledni jsme měli ještě dostatek času si dokoupit nezbytné zásoby vody a jiných potravin, kdyby nás přepadl večer hlad. Večer jsme už jako obvykle hráli společenské hry s Belgičany a užívali si každou chvíli, kterou s nimi můžeme prožít. Poslední den, co jsme viděli Španěly, byla naplánována procházka do 10 km vzdáleného Parque de las Estelas, kde jsou vystavené dva kameny z doby dávných Keltů. Bohužel to byl poslední den, který jsme mohli strávit společně se Španěly, takže jsme si s nimi navzájem po návratu z procházky vyměnili dárky a mockrát jsme jim poděkovali za to, jak dobře se o nás starali. Při této rozlučce to Dana nevydržela a ukápla jí slza. Není se čemu divit, spousta z nás měla slzy na krajíčku, po těchto lidech se nám bude hodně stýskat. Čekal nás poslední večer ve Španělsku (nebyl poslední - viz níže), tak jsme se rozhodli si ho společně s Belgičany užít, co nejvíc to půjde. Ráno jsme měli odjíždět v 5:40 na letiště a většina z nás tu noc ani nespala a byli jsme vzhůru až do rána do odjezdu na letiště. Brzy ráno, když ještě všichni byli rozespalí, ale věci už měli všichni zabalené, jsme se rozloučili s Belgičany, se kterými jsme prožili pravděpodobně jeden z nejlepších týdnů našich životů, zanechali si na sebe kontakt s tím, že se velmi brzo zase setkáme. Přijeli jsme na letiště, a co se nám nestalo, letadlo odlétlo akorát v ten moment, kdy jsme dorazili do odletové haly. Příčinou bylo špatné objednání autobusu, který nás dovezl na letiště, byl objednán na moc pozdě. Co si s tím teď počít? Pan učitel obvolával všechna možná čísla a vyjednával nám jakýkoliv způsob, jak se dostat co nejvýhodněji domů. Lufthansa nám nabídla zpáteční letenku s odletem za tři hodiny s naprosto „exkluzivní“ cenou 700 Euro za člověka. Tuhle nabídku jsme ihned smetli ze stolu a zkoušeli jsme další aerolinky. Nakonec jsme sehnali letenky za 150 Euro z Bilbaa- odlet ve 12- do Madridu, kde jsme museli čekat do sedmi hodin ráno na let do Frankfurtu, odkud jsme pak jeli vlakem se čtyřmi přestupy do Furthu. Na cestě jsme strávili dohromady 38 hodin a byla to pro nás všechny velká zkouška naší houževnatosti a psychické odolnosti. Celou cestu jsme všichni zvládli, nikdo nepanikařil a nikdo z naší složité situace nebyl nějakým způsobem znepokojen, to vše jen díky tomu, že se o nás ohledně cesty domů perfektně postaral náš pan učitel, kterému bychom tímto chtěli mockrát poděkovat, že jsme se dostali v pořádku domů.

Štěpán Červený, 7.8

Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015
Španělsko 2015