Vytisknout

Ve dnech 18.3. – 23.3 2014 se většina studentů všech druhých ročníků zúčastnila již tradičního zájezdu do Anglie.

Naše cesta měla začínat srazem před budovou gymnázia ve 12:00, kdy měl být přistaven autobus. CK nás ještě všechny prosila o dochvilnost, jenže nějakým nedopatřením náš „lux bus“ jak bylo psáno v plánu dorazil o čtvrt hodiny později. Jakmile autobus dorazil a všichni nastoupili, nikdo nescházel ani nikdo nepřibýval, opustili jsme Domažlice plni všemožných očekávání od Anglie.

Hned na začátku cesty se nám představila do mikrofonu v autobuse naše delegátka Nikol, která zajišťovala realizační věci během cesty tam i zpátky, ale zároveň i během pobytu v Anglii. Jakmile jsme opustili Domažlice, už jsme zase stáli, tentokrát z prapodivných důvodů na čerpací stanici na Folmavě. Netrvalo to ani dalších pět minut a stáli jsme zase. Hned jak jsme překročili hranice ČR a Německa tak nás zastavili němečtí celníci. Autobus zastavil, otevřel se zavazadlový prostor a jeden z celníků vešel dovnitř a pozorně si prohlížel každého z cestujících v autobuse. Nakonec se ze záhadných důvodů zaměřil na Dana Micku a Honzu Holuba, od kterých chtěl ukázat obsah jejich kufrů, jestli náhodou nepašují nějaké omamné látky. Hoši jsou však příkladnými studenty a oba prošli bez problémů kontrolou. Jakmile jsme měli kontrolu za sebou, už jsme pokračovali v cestě přes Německo až do přístavu ve francouzském Calais. Jízda autobusem rozhodně nebyla nudná, cestu nám krátila delegátka Nikol různými hrami, které si připravila předem. Když jsme už konečně v nočních hodinách dorazili do Calais, dozvěděli jsme se, že náš trajekt bude mít zpoždění, takže na parkovišti v přístavu jsme trčeli další 4 hodiny. Někteří to řešili spaním v uličce mezi sedadly, jiní se nějakým způsobem uvelebili na svých sedadlech a také propadli do říše snů.

Mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní jsme se začali s autobusem naloďovat na trajekt. Všichni rozespalí a polámaní postupně vylezli ven z autobusu do útrob trajektu, kde každý trávil čas po svém. Většina lidí si posedala ke stolům v kavárně, kde si nabili své mobilní telefony a ještě si trochu pospali. Někteří ochutnali pravou anglickou velkou snídani se vším všudy, opečenou slaninou počínaje a šálkem lahodné kávy konče. Našli se ovšem i tací, kteří se nikam moc nevydávali a se spolknutým Kinedrylem doufali, že jejich žaludek tu plavbu ustojí.

V časných ranních hodinách jsme dopluli do Doveru v Anglii, nasedli jsme do autobusu a během deseti minut všichni usnuli a spali celou cestu až do Londýna. Londýn nás přivítal vlídným, vlahým ránem. Když jsme zaparkovali náš autobus poblíž pevnosti Tower, která byla mimochodem prvním místem v UK, které jsme navštívili, tak jsme se setkali s naší průvodkyní Jiřinou, kterou si postupem času každý pro její „Oukej mládeži“ zamiloval. Po prohlídce pevnosti jsme nastoupili na loď, která nás po Temži dovezla až k Westminsterskému paláci, který jsme si každý nafotil ze všech stran, abychom měli nějakou tu památku. Naše další zastávka byla London Eye, na které šli ti, kteří měli předem objednaný vstup. U vstupu na tuto atrakci probíhala kontrola každého člověka, jestli s sebou nemá nic čím by ohrožoval bezpečnost. Naneštěstí měl Kája u sebe zrovna svůj nůž, který pro něj od návštěvy London Eye byl nenávratně ztracen. Po této atrakci dostala většina lidí hlad, takže ho okamžitě běžela zahnat do blízké restaurace McDonalds. Když jsme se najedli, šli jsme čekat do takového malinkatého parku před parlamentem na návštěvu jeho zasedání. Vzhledem k tomu však, že byl velmi rušný den tak se tam dostala jen část naší výpravy. Mezi lidmi, kteří se dostali dovnitř byla také Kristýna, která měla hned u vchodu podobný problém jako Kája s nožem na London Eye. Kristýna si z kabelky nevyndala pepřový sprej a při kontrole jí ho okamžitě sebrali.

Po perném dni jsme se přesunuli na místo, kde se poprvé setkáme s našimi hostitelskými rodinami. Shodou náhod se nás nakonec 8 kluků ocitlo v jedné rodině dohromady. K večeři jsme dostali těstoviny se zeleninou a omáčkou s chilli. Martinovi tohle pálivé koření moc nechutnalo a také to dával svými nekonečnými poznámkami celý večer najevo. Po večeři jsme se odebrali do jedné z ložnic a sdělovali si své první dojmy, když v tom si Honza všiml plyšového psa, který měl dokonce svůj cestovní pas, ve kterém stálo jméno psa „Dog Dylan“. Další věc, kterou v pokoji kluci našli byla pistole. Jakmile jsem ji uviděl, zachoval jsem chladnou hlavu a lehl si na zem za postel s rukama spojenýma na zátylku. Hoši z mé bleskurychlé reakce měli tak silný záchvat smíchu, že se smíchy váleli po zemi a za břicha se popadali.

Další den nás čekala prohlídka královského městečka Windsor, kde jsme si prohlídli místní hrad a poté už si každý mohl nakoupit co potřeboval. Někteří šli udělat dobře svým žaludkům do McDonald’s, ostatní chodili krámek od krámku a kupovali cokoliv co se jim zrovna zamlouvalo. Po návratu zpět do autobusu nám holky daly ochutnat jejich extra kyselé bonbóny a dělaly si pak legraci z našich grimas. Po vybalení našeho obědového balíčku obsahujícího sendvič jen se zeleninou jsem začínal pochycovat jisté podezření, že naši hostitelé jsou vegetariáni. Večer byly k večeři hamburgery a hranolky, takže moje podezření o vegetariánství našich hostitelů mi bylo ihned ze všech stran vyčtena moje podezíravost. Později toho večera nám však hostitelé během konverzace potvrdili, že jsou vegetariáni a to „maso“ v hamburgeru byla ve skutečnosti sója.

Nazítří se naše výprava vydala do Salisbury obdivovat krásu tamější veleslavné katedrály a Magny Charty uložené v ní. Opravdu vynikající výklad o katedrále nám poskytovala naše velezkušená průvodkyně Jiřina. Po návštěvě katedrály jsme se vydali obdivovat krásu tajuplného Stonehenge. Bohužel nás už při příjezdu na místo stihl déšť, který propuknul zrovna, když jsme si ty záhadné kameny prohlíželi. Když jsme byli Stonehenge už dosyta nabažení, pospíchali jsme do místní kavárny dát si šálek kávy, trochu se zahřát a nechat si uschnout oblečení.

Pátek se od rána nesl ve fotbalovém duchu, když jsme dopoledne navštívili fotbalový stadion Stamford Bridge, na kterém hraje své domácí zápasy Chelsea FC. Odpoledne jsme trávili v přímořském městě Brighton, kde si ti co měli objednáno užili prohlídku podmořského světa. Většina lidí zde ochutnala anglickou specialitu „Fish and Chips“ . Hodně lidí se prošlo po místním nádherném mole, aby trochu zrelaxovali a vyčistili si hlavu. Tento den také slavil své životní výročí Martin Schreiber, který překonal jeden z životních milníku a to osmnácté narozeniny. Cestou zpět do Londýna jsme se zastavili v malebném Hampton Palace, který disponoval překrásnou zahradou, kterou nejeden člen naší výpravy využil k fotografování. Večer na nás k večeři čekaly tacos s chilli omáčkou a fazolemi. Po večeři měli hostitelé pro Schreibiho připravené překvapení v podobě čokoládového dortu se svíčkou. Společně jsme našemu oslavenci zazpívali k jeho narozeninám, dali si dort a odebrali se do ložnice.

A je to tady, náš poslední den strávený v Londýně před odjezdem zpět do ČR a zároveň den mých sedmnáctých narozenin. Ráno jsme se rozloučili s našimi hostiteli a na památku se s nimi vyfotili. Hned poté jsme odjížděli do centra Londýna pokračovat v prohlídce s naší průvodkyní Jiřinou. Původně bylo v plánu navštívit katedrálu sv. Pavla, to ale po demokratickém hlasování nevyšlo, když naprostá většina lidí se proti tomuto plánu ohradila, tudíž jsme katedrálu akorát obešli zvenku a vydali se směrem k Trafalgar Square. Po cestě jsme v parku potkali nesmírně roztomilou a nebojácnou veverku, kterou Šárka nakrmila jakousi dobrotou, kterou veverka nepohrdla. Na Trafalgar Square jsme měli malou pauzu pro ty, kteří si potřebovali odskočit a poté jsme se tam také vyfotili na velkou společnou fotku. Dále jsme poté pokračovali směrem na Picadilly Circus, když jsme po cestě míjeli Buckinghamský palác. Když jsme dorazili na Picadilly, rozdělili jsme se na tři skupiny podle různých zájmů, ti co měli zaplacené muzeum voskových figurín šli tam, což byla většina lidí. Zbytek se rozdělil na dvě skupiny, jedna šla do přírodovědného muzea a ta druhá do britského. Když jsme se všichni opět sešli po návštěvě muzeí, čekaly na nás poslední tři volné hodiny na poslední nákupy, eventuálně na nějaký „gáblík“ v McDonald’s. Takže po posledních nákupech všemožných suvenýrů a oblečení se se smutkem v srdci vracíme zpět k autobusu. Je něco okolo osmé hodiny večerní, když opouštíme Londýn, který navždy zůstane v srdci každého z nás. Cesta domů pokračovala podstatně rychleji než cesta tam, jelikož jsme jeli většinu času pouze v noci, takže každý víceméně celou cestu spal a samozřejmě na konci nesměla chybět ta tajemná zastávka na Folmavě na té samé čerpací stanici.

Štěpán Červený, 6.8

Anglie a jižní ...
Anglie a jižní ...
Anglie a jižní ...
Anglie a jižní ...
Anglie a jižní ...
Anglie a jižní ...
Anglie a jižní ...