Vytisknout


baar uprHistorie Gymnázia J.Š. Baara má své hluboké kořeny sahající k existenci městské školy v roce 1379, k působení významné humanistické školy, na níž v 16. a počátkem 17. století učilo 26 básnických osobností a jíž absolvovalo 14 humanistických básníků, k činnosti gymnázia při augustiánském klášteře v 18. století. Z těch nejvýznamnějších studentů lze uvést Jana Campacha Vodňanského (1572-1622), z učitelů Mikuláše Novacia (1555-1620) a Jana Pithopea Slánského (okolo 1560-1604). Dějiny novodobého gymnázia předznamenalo památné předvánoční zasedání královského města Domažlic. Onoho 20. prosince 1869 přijalo zastupitelstvo závažné rozhodnutí. Podalo ministerstvu kultu a vyučování žádost, aby dosavadní městská nižší dvojtřídní reálná škola byla přeměněna na nižší reálné gymnázium. 10. června 1871 ministerstvo, jež vedl první ministr českého původu Josef Jireček, konstatovalo splnění všech podmínek k jejímu vyhovění. Domažlická městská rada pak bez průtahů 26. června 1871 vydala zřizovací listinu podepsanou purkmistrem Josefem Kreslem a radním Antonínem Kostivým.
Domažlice získaly nejmodernější typ školy ve své době. Nebyly v něm opomíjeny ani klasické jazyky, přistupovala výuka jednoho z moderních světových jazyků - francouzštiny, která mohla být volena místo řečtiny. Zvýrazněn byl i počet hodin přírodních věd a kreslení, tedy příprava pro možné studium univerzitní v klasickém duchu i technické. V roce 1879 poprvé maturovalo šestnáct kandidátů, o jedenáct let později bylo 1. září gymnázium převzato do státní správy, i když via facti k tomu došlo 8. října 1889. Ve školním roce 1909 - 1910 pak ministerstvo kultu a vyučování povolilo změnu gymnázia v osmileté.
Poměry po vzniku republiky lze charakterizovat několika údaji. Při svém založení mělo gymnázium dvě třídy se sedmdesáti žáky a čtyřmi profesory. Devět, tedy nejvíce tříd, mělo gymnázium v roce 1902 - 1903, největšího počtu studentů (296) dosáhlo v roce 1880 - 1881. Nejvíce profesorů pak zde působilo v roce 1911 - 1912 - dvacet. První studentka začala studovat v roce 1907, první maturantka přebírala své vysvědčení ve druhém válečném roce, v roce 1915.
První světová válka zasáhla do řad studentů - z 205 jich muselo 33 nastoupit vojenskou službu, tři z nich padli - i do řad profesorů - z 19 členů sboru narukovali 3. Předznamenáním konce války byla svatováclavská mše v děkanském chrámu, při jejímž ukončení zazněla z úst shromážděných studentů píseň Kde domov můj místo habsburské hymny.
Meziválečné období bylo spojeno s ředitelským působením PhDr. Emanuela Strejčka (1926 - 1939), jedné z nejvýraznějších osobností gymnázia. Jako klasický filolog se sice nevěnoval hlubšímu vědeckému studiu, zato proslul svým pedagogickým, intelektuálním a organizačním taktem i hluboce kultivovaným a kulturním rozhledem. Není nezajímavé, že jeho ředitelský dekret podepisoval prezident Tomáš Garrique Masaryk za své státní návštěvy v Athénách, kam byl s dekretem vyslán zvláštní kurýr. I to je malé svědectví o pozicích a respektu středních škol a v širší úvaze školství v dřívějších letech. V roce 1921 začala působit na gymnáziu i první profesorka, historička a geografka Marie Křtínová. První profesorkou definitivní se stala v roce 1930 Viktorie Klečková s totožnou aprobací.
Neblahou předzvěstí okupace se stala dobrovolná smrt RNDr. Jaroslava Zástěry. Rozrušen mnichovským diktátem a následujícími událostmi se v říjnu 1938 zastřelil. Za okupace došlo k centrálně řízenému poklesu počtu studentů (například v roce 1939 bylo přijato ke studiu pouze 37 uchazečů), od roku 1940 museli všichni studenti předkládat doklady o svém árijském původu. Od 20. září 1939 se stal symbolickým ochráncem gymnázia Jindřich Šimon Baar. Z podnětu ředitele Strejčka, který profesorský sbor jednomyslně podpořil, bylo jméno tohoto reprezentanta češství a chodství schváleno ministerstvem školství a národní osvěty jako součást názvu gymnázia. O dva roky později byl souhlas odvolán. Podobný osud potkal název gymnázia i v padesátých letech. Okupaci odvedlo gymnázium daň větší než první světové válce. Penzionovaný ředitel Strejček byl zatčen a vězněn v Buchenwaldu, při vyučování byl zatčen v dubnu prof. Josef Polák, do koncentračního tábora ve Flossenbürgu se dostalo osm studentů gymnázia. Nezahynul nikdo z nich, zato několik řádků by vyplnila jména popravených, umučených a padlých abiturientů.
Poválečné období zasáhlo do osudů a podoby gymnázia s týmiž negativními důsledky, jimiž bylo postiženo celé školství. Řada reforem postupně likvidovala gymnaziální tradici. Tak v roce 1953 vzniká jedenáctiletá střední škola, v roce 1960 dvanáctiletá střední škola, o rok později střední všeobecně vzdělávací škola, konečně v roce 1968 čtyřleté gymnázium. Teprve rok 1969 opět vrátil gymnáziu do jeho názvu jméno J. Š. Baara. V Domažlicích došlo k výraznému poklesu počtu studentů. Tak v roce 1952 - 1953 jich zde studovalo 121, tedy nejnižší počet v historii školy.
Návrat celé společnosti po listopadu 1989 k demokratickým tradicím a k toužebně očekávané svobodě vytvořil prostor pro změnu personálních, prostorových a materiálních podmínek. Gymnázium se dokázalo oprostit od ideologického nánosu a zaměřit se na skutečnou obsahovou stránku jednotlivých předmětů. Délka studia a jeho náplň navázala na tradici, ale zároveň se přizpůsobila zájmům a požadavkům uchazečů. Vedle tradičního čtyřletého studia se úspěšně rozvíjí osmileté a od roku 1996 i šestileté studium, vhodné zvláště pro dojíždějící žáky.