"Chceš-li míti synka vola, hleď, ať jemu smrdí škola." (Jindřich Šimon Baar: Paní komisarka)

Školní autobusy se sjíždí ke škole ze všech okolních měst a vesnic, pondělní vyučování začíná v půl deváté.

Jdeme do výuky. Nikdo nás nenutí se přezouvat, přezůvky tady nikdo nenosí. K našemu překvapení jsou třídy méně početné, což umožňuje učiteli věnovat se více všem žákům. Na výuku jazyků se ale bohužel třídy nepůlí, což je zase pro učitele jazyků, angličtiny, němčiny a španělštiny, velká nevýhoda. Každou učebnu má na starosti jeden učitel, lavice nejsou rozestavěné frontálně a třídní učitel se ve třídách každý rok střídá.Máme možnost navštívit výuku, účastníme se hodin němčiny, francouzštiny, kreslení,matematiky a dějepisu. Řadíme se také do „ chlívečků“ s číslem učebny a konstatujeme, že je to dost nepraktické. Jak si na poslední chvíli dopsat zapomenutý úkol?O přestávkách nesmíme zůstat ve třídě, všichni musí do přízemí školy nebo na dvůr. Svačit nikoho nevidíme. Těšíme se na oběd. Předkrm, sýr, hlavní jídlo a desert.Naše postřehy- žáci pracují hodně s texty, hledají hlavní myšlenky, pracují samostatně, vyjadřují svoje názory a diskutují.Naše znalosti matematiky jsou mnohem lepší.Škola nemá klimatizaci, ve třídách je nedýchatelno. Snad se zítra osvěžíme v zámeckých komnatách na Loire.